pátek 2. listopadu 2012

Multimediální den

Jakožto členka redakce školního časopisu jsem dostala možnost zúčastnit se Multimediálního dnu na fakultě SS Masarykovy univerzity v Brně. Vybrat si z rozsáhlého výběru přednášek bylo nesmírně těžké. Nakonec jsem si vybrala „Jak napsat sportovní reportáž“ s přednášejícím Ondřejem Trunečkou.  Myslela jsem si, že o tuto přednášku bude velký zájem, tak jsem radši přišla dřív, protože počet míst byl omezený. Stihla jsem tedy jen zkráceně přednášku o zdejší fakultě od pana Burgra. Když jsem přišla před učebnu, čekal mě šok. Nikde nikdo? Co teď? Snad se přednáška nezrušila, či není v jiné učebně. Strategicky vyčkávám. Po chvilce přijde pán s tím, že začátek bude posunutý o půl hodiny. Dobrá tedy. V 10 vstupuji do učebny. Sedí tam jen pan Trunečka. Nabízí mi, že pokud nikdo nepřijde, že se mě bude věnovat individuálně nebo bych přešla na přednášku o pana Záruby, Kohouta a Černoškové. Bohužel – bohudík :) přichází další zájemci a celkem nás je 7.

Ondřej Trunečka posluchačům sdělil vlastní zkušenosti s online zpravodajstvím. Foto: Martina Tomková
O. Trunečka (ilustrační foto)
Pan Trunečka nám začíná povídat, proč online přenos vůbec vznikl. Je to tím, že každý televizní přenos má autorská práva a koupit je a koupit přenos pro televizi je dost nákladné. Následně mluví o velice bojových podmínkách pro reportéry – místo pro reportéry na utkání, malý rozhled na hřiště. Český reportér má oproti zahraničním reportérům jednu velkou nevýhodu – nemá na svém místě žádnou kameru, televizi, která by mu ukázala případné zpomalené záběry, či zlepšila pohled na hřiště – většinou redaktor ani nevidí na číslo na dresech. Poučuje nás, co máme dělat v hlušších okamžicích – zaměření na diváky, trenéra, emoce … Na práci je nutné, abychom psali všemi deseti a nesledovali obrazovku, psali bez překlepů a chyb, protože korekce není moc možná. Pouští nám příklad hokejového zápasu. Ukázka trvá necelé 2 minuty, kde mezitím vznikla šance na gól Pardubic, potyčky a naprosto nepřehledný gól. Zaznamenat barvitě popis, srozumitelně a rychle je náročné.  Musíme být rychlejší než čtenáři na diskuzích, jinak si reportér vyrobí „faux – paux.“ Vyjmenovává pikantnosti ze své práce – na pekingských OH měl psát online reportáž tenisového utkání Tomáše Berdycha. Berdych hrál tenkrát až na dvorci č. 14. Asi i díky vlhkému prostředí panu Trunečkovi začala blbnout baterka a rychle se vybíjela. Poprosil tedy pořadatele, zdali si může nabít notebook. Čínští pořadatelé byli neúprosní. Musel tedy o přestávce běžet do místnosti pro novináře, aby si dobil notebook a mezitím pomocí telefonu volal do redakce a popisoval, co vidí.
Po úvodní části si sami zkoušíme napsat online přenos z fotbalu. Fotbal na popis má být prý lehčí. Pro mě docela klišé, protože na fotbal se vůbec nedívám. Neznám pravidla fotbalu, takže se musím vyjadřovat dosti nepřesně. I tak, jako nezkušenému pisálkovi se píše velmi obtížně. Chvilku se nic neděje, následuje 20 vteřin nepřehledných situace, kdy balón léta ze strany na stranu a gól. Dostáváme čas po stopnutí videa si své myšlenky dopsat. Je zajímavé porovnávat si své texty s ostatními. Hlavní myšlenky zůstávají, avšak pozadí míváme často velmi odlišné. 

Ukázka toho, co jsem stihla zapsat já – 6. minuta utkání
„A teď se srazili Švancara s Dreksou a Švancara zůstává ležet na hřišti! Svíjí se bolestí. Přibíhají záchranáři a odnáší Švancaru na nosítkách.  Po krátké odmlce míč mají Olomoučtí. Trenér Brněnských se chystá střídat. A teď sledujeme Švancaru, kulhá u postranní lajny, sundává si kapitánskou pásku a bude střídat.“

http://www2.rozhlas.cz/foto/060419-25_sport/org00019.jpg
T. Kohout (ilustrační foto)
Přednáška bohužel končí, pan Trunečka se s námi loučí a já se přesouvám na další přednášku od pana Tomáše Kohouta „Sportovní rozhlasová reportáž nejen z fotbalového zápasu“ do místního rádiového studia. Přicházím opět na čas. V místnosti potkávám pouze pana Kohouta. Čeští studenti asi mají ve zvyku chodit pozdě. J Pan Kohout se mi osobně představuje. Jsme jen ve třech. Nejprve nás zasvěcuje do obecné problematiky, je dosti podobná online reportáži. Posléze hovoří o přípravě? Co vše bychom měli vědět? Stačí nám obyčejná tabulka se jmény, kterou každý reportér dostává při vstupu na stadion? Ne. Reportéři musí vědět vše okolo – kdo je zraněný, má červenou kartu, kdo je třeba benjamínek týmu, nejstarší … Obecně příprava mu zabere cca 8 hodin. Což prý není extra moc oproti třeba Robertovi Zárubovi, kterému příprava na 1 zápas trvá hodin 18. Dále mluví o spojení se studiem, kde se dozvídá, kolik má minut na přenos. Čas je většinou přizpůsoben atraktivitě utkání. Při hokejových extraligových zápasech, kde se točí 7 reportérů, říkají nejčastěji 2 věci – skóre, větu o utkání.
Heslo rozhlasového reportéra? „Mluv o tom, co vidíš.“
Následuje část praktická. Tomáš Kohout vytahuje záznam fotbalového utkání. Ajajaj. Stojíme před těžkým úkolem, musíme mluvit minutu bez zastavení o stavu utkání. Jsem první na řadě. Začínám popisovat přihrávky, nestíhám sledovat který hráč si přihrál s kým a pak nemůžu najít balón :D Můj 2. pokus už je lepší, jen jsem se stále občas zakoktávala. I tak si vysluhuji pochvalu. Je prý vidět, že občas nějaký hlasový přenos si poslechnu. Ke konci přednášky nám poděkoval a zeptal se, jestli to nechceme zkusit v nějakém deníku v Brně. No uvidím.
Jsem ráda, že jsem se Multimediálního dne mohla zúčastnit a už se těším na další ročník! :)

2 komentáře:

  1. Nu, průběh dne jsi popsala skvěle! Zajímavá témata přednášek, osobně bych si je asi nevybrala, každopádně mě moc mrzí, že jsem o multimediálním dnu nevěděla; šla bych hned. Tak snad za rok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! :) Přidám sem propozice, témat bylo moc ... Taky jsem o přednášky málem přišla - dozvěděla jsem se to ve středu od naší šéfredaktorky našeho školního časopisu :) Ráda bych se příští rok zúčastnila zase, mrzí mě, že jsem přednášek nestihla víc :D :)

      Vymazat