Jakožto členka redakce školního časopisu jsem dostala
možnost zúčastnit se Multimediálního dnu na fakultě SS Masarykovy univerzity
v Brně. Vybrat si z rozsáhlého výběru přednášek bylo nesmírně těžké.
Nakonec jsem si vybrala „Jak napsat sportovní reportáž“ s přednášejícím
Ondřejem Trunečkou.
Myslela jsem si, že
o tuto přednášku bude velký zájem, tak jsem radši přišla dřív, protože počet
míst byl omezený. Stihla jsem tedy jen zkráceně přednášku o zdejší fakultě od
pana Burgra. Když jsem přišla před učebnu, čekal mě šok. Nikde nikdo? Co teď?
Snad se přednáška nezrušila, či není v jiné učebně. Strategicky vyčkávám.
Po chvilce přijde pán s tím, že začátek bude posunutý o půl hodiny. Dobrá
tedy. V 10 vstupuji do učebny. Sedí tam jen pan Trunečka. Nabízí mi, že pokud
nikdo nepřijde, že se mě bude věnovat individuálně nebo bych přešla na
přednášku o pana Záruby, Kohouta a Černoškové. Bohužel – bohudík
:) přichází další zájemci
a celkem nás je 7.
|
O. Trunečka (ilustrační foto) |
Pan Trunečka nám začíná povídat, proč online přenos vůbec
vznikl. Je to tím, že každý televizní přenos má autorská práva a koupit je a koupit přenos pro televizi je dost nákladné. Následně mluví o velice bojových podmínkách pro
reportéry – místo pro reportéry na utkání, malý rozhled na hřiště. Český
reportér má oproti zahraničním reportérům jednu velkou nevýhodu – nemá na svém
místě žádnou kameru, televizi, která by mu ukázala případné zpomalené záběry,
či zlepšila pohled na hřiště – většinou redaktor ani nevidí na číslo na dresech.
Poučuje nás, co máme dělat v hlušších okamžicích – zaměření na diváky,
trenéra, emoce … Na práci je nutné, abychom psali všemi deseti a nesledovali
obrazovku, psali bez překlepů a chyb, protože korekce není moc možná. Pouští
nám příklad hokejového zápasu. Ukázka trvá necelé 2 minuty, kde mezitím vznikla
šance na gól Pardubic, potyčky a naprosto nepřehledný gól. Zaznamenat barvitě
popis, srozumitelně a rychle je náročné.
Musíme být rychlejší než čtenáři na diskuzích,
jinak si reportér vyrobí „faux – paux.“ Vyjmenovává pikantnosti ze své práce –
na pekingských OH měl psát online reportáž tenisového utkání Tomáše Berdycha.
Berdych hrál tenkrát až na dvorci č. 14. Asi i díky vlhkému prostředí panu
Trunečkovi začala blbnout baterka a rychle se vybíjela. Poprosil tedy
pořadatele, zdali si může nabít notebook. Čínští pořadatelé byli neúprosní.
Musel tedy o přestávce běžet do místnosti pro novináře, aby si dobil notebook a
mezitím pomocí telefonu volal do redakce a popisoval, co vidí.
Po úvodní části si sami zkoušíme napsat online přenos
z fotbalu. Fotbal na popis má být prý lehčí. Pro mě docela klišé, protože
na fotbal se vůbec nedívám. Neznám pravidla fotbalu, takže se musím vyjadřovat
dosti nepřesně. I tak, jako nezkušenému pisálkovi se píše velmi obtížně.
Chvilku se nic neděje, následuje 20 vteřin nepřehledných situace, kdy balón léta
ze strany na stranu a gól. Dostáváme čas po stopnutí videa si své myšlenky
dopsat. Je zajímavé porovnávat si své texty s ostatními. Hlavní myšlenky
zůstávají, avšak pozadí míváme často velmi odlišné.
Ukázka toho, co jsem stihla zapsat já – 6. minuta utkání
„A teď se srazili Švancara
s Dreksou a Švancara zůstává ležet na hřišti! Svíjí se bolestí. Přibíhají
záchranáři a odnáší Švancaru na nosítkách.
Po krátké odmlce míč mají Olomoučtí. Trenér Brněnských se chystá
střídat. A teď sledujeme Švancaru, kulhá u postranní lajny, sundává si
kapitánskou pásku a bude střídat.“
|
T. Kohout (ilustrační foto) |
Přednáška bohužel končí, pan Trunečka se s námi loučí a
já se přesouvám na další přednášku od pana Tomáše Kohouta „Sportovní rozhlasová
reportáž nejen z fotbalového zápasu“ do místního rádiového studia. Přicházím
opět na čas. V místnosti potkávám pouze pana Kohouta. Čeští studenti asi
mají ve zvyku chodit pozdě.
J
Pan Kohout se mi osobně představuje. Jsme jen ve třech. Nejprve nás zasvěcuje
do obecné problematiky, je dosti podobná online reportáži. Posléze hovoří o
přípravě? Co vše bychom měli vědět? Stačí nám obyčejná tabulka se jmény, kterou
každý reportér dostává při vstupu na stadion? Ne. Reportéři musí vědět vše
okolo – kdo je zraněný, má červenou kartu, kdo je třeba benjamínek týmu,
nejstarší … Obecně příprava mu zabere cca 8 hodin. Což prý není extra moc
oproti třeba Robertovi Zárubovi, kterému příprava na 1 zápas trvá hodin 18. Dále
mluví o spojení se studiem, kde se dozvídá, kolik má minut na přenos. Čas je většinou
přizpůsoben atraktivitě utkání. Při hokejových extraligových zápasech, kde se
točí 7 reportérů, říkají nejčastěji 2 věci – skóre, větu o utkání.
Heslo rozhlasového
reportéra? „Mluv o tom, co vidíš.“
Následuje část praktická. Tomáš Kohout vytahuje záznam fotbalového
utkání. Ajajaj. Stojíme před těžkým úkolem, musíme mluvit minutu bez zastavení
o stavu utkání. Jsem první na řadě. Začínám popisovat přihrávky, nestíhám
sledovat který hráč si přihrál s kým a pak nemůžu najít balón :D Můj 2.
pokus už je lepší, jen jsem se stále občas zakoktávala. I tak si vysluhuji pochvalu.
Je prý vidět, že občas nějaký hlasový přenos si poslechnu. Ke konci přednášky
nám poděkoval a zeptal se, jestli to nechceme zkusit v nějakém deníku v Brně.
No uvidím.
Jsem ráda, že jsem se Multimediálního dne mohla zúčastnit a už se těším na další ročník! :)
Nu, průběh dne jsi popsala skvěle! Zajímavá témata přednášek, osobně bych si je asi nevybrala, každopádně mě moc mrzí, že jsem o multimediálním dnu nevěděla; šla bych hned. Tak snad za rok :)
OdpovědětVymazatDíky moc! :) Přidám sem propozice, témat bylo moc ... Taky jsem o přednášky málem přišla - dozvěděla jsem se to ve středu od naší šéfredaktorky našeho školního časopisu :) Ráda bych se příští rok zúčastnila zase, mrzí mě, že jsem přednášek nestihla víc :D :)
Vymazat