Těžký týden

Tento týden jsem měla docela náročný program. Na státní svátek jsme se vydali do Boskovic na desítku, ve středu ráno jsem si přidala trénink ve vodě, odpoledne jsem odtrénovala kolo na Velodromu, které bylo náročné jako vždy a ve čtvrtek jsem si odbyla svoji závodnickou premiéru na kole.

Běh za sedmizubým hřebenem - Boskovice
Loni jsem již jeden závod od Sportuj s námi absolvovala. Tenkrát jsem běžela "jen" hobby běh v rámci půlmarathonu Moravským krasem v Blansku. Bylo strašný vedro, což mi dělá strašný problémy. Závod jsem celý protrpěla. Dostala jsem nádherný modrý tričko Newline, tak jsem se rozhodla, že letos začnu se sbírkou triček dřív. :) Bohužel zase si objednali nádherné tropické vedro přes 30°C. :( Zase budu trpět! Naštěstí budu mít při sobě občerstvovače - táta šel v sobotu 106 km pochod, bolí ho nožičky, takže poběží se mnou.  2 dny před závodem se snažím hodně pít, abych k podobnému kolapsu, který se mi přihodil loni v Praze a v Blansku, nestal.

Začátek pekla

Letos přijíždíme hodně brzo na start, abychom rozumně zaparkovali. Překvapivě tu je hodně volných míst. Na prezentaci nás pořádně zklamou, letos rozdávají jen obyčejný bavlněný trička. Na to, že ten závod byl na české poměry poměrně drahý a má hodně sponzorů, bych takový podraz od pořadatelů nečekala. Nu což, příští rok se v Boskovicích neukážeme. Do startu se snažím zůstat ve stínu a vypiji ledový čaj.
První kolo závodu se mi běží dobře. Běží se kolečko v centru města. Snažím se běžet volně, nepřepálit to. Běží se mi docela dobře. Kousíček před sebou vidím Danu Ellingerovou. Držím si odstup, chci ji předběhnout později ... Vybíháme z města, do westernového městečka. Asi na 3 km to zase na mě přijde. Začíná se mi pořádně motat hlava. Jsem nucena přejít do chůze. Místy se pokouším znovu o běh, ale nejde to. Vůbec si nejsem krokem jistá. Přijde mi, že se motám. Táta mi průběžně dává ioňťák. Nezabírá. U občerstvovačky se snažím polít vodou, co nejvíce to jde, abych se trochu zchladila. Trochu to zabírá a já znovu běžím. Tento efekt vydrží až do konce lesa. Poté vybíhám znovu na sluníčko a hlava odmítá poslouchat. Jsem nucena zase jít. Na další občerstvovačce se snažím zase co nejvíc polít a vypít. U 8. km se trochu zatáhne a ochlazuje se. Hurá! Tělu trvá asi půl kilometru než se dá do kupy. Poté už docela bez problémů běžím. Před cílem se snažím přidat. Chci přespurtovat tátu. Ještě jsem na to ale malá a souboj o krok prohraji. V cíli vidím kolabujícího člověka. Dnes jsem k tomuto stavu neměla daleko... S dnešním výkonem rozhodně spokojená nejsem. Počasí mě pořádně vyškolilo. Doufám, že při dalším souboji budu mnohem úspěšnější a dokážu příště uběhnout trať bez potíží.

XCR Cup 
Docela jsem se bála mé cyklistické premiéry. Na startu budou jistě samí profíci, kteří mají najeto na kole tak 100x víc jak já. Mezi něma se budu motat i JÁ. Navíc ve středu na tréninku mi to nejezdilo. Zároveň jsem se i těšila. Mohla jsem sledovat tu spoustu profíků a něco se od nich přiučit. Cílem toho závodu pro mě bylo - zjistit svoje možnosti na kole a potrénovat jízdu v háku za tátou. Na Masarykově okruhu jsem nikdy nebyla, takže jsem ani pořádně nevěděla, co mě čeká.
Dojeli jsme na místo, šli jsme se zaprezentovat a u toho jsme sledovali přehlídku kol! Jůů to je nádherný Specialized a co teprve tady toto kolo! Nejvíc se mi líbil bílo-zelený Cannondale v barvách EKOLu. S děšením jsem při tom pozorovala oblohu. Hlásili déšť. A tam ten mrak nad námi se mi nelíbil. Do startu pár kapek spadlo, ale naštěstí nic vážného to nebylo. Chtěla jsem si jedno kolo po Autodromu projet, abych věděla do čeho jdu. Bohužel jezdci na motorkách měli trénink a mezi ně jsem pochopitelně nemohla. ;)
Kolik kol se vůbec na okruhu pojede? 12. To budou muset ujet všichni 12kol? Vždyť tu budeme do půlnoci, tolik km jsem nikdy nejela. Naštěstí, pronájem mají zaplacený jen na 2 hodiny, takže to pojede jen první. Chudák. :)
První rozkaz od táty zněl - od startu se pokus udržet po sjezd s pelotonem. Řadím se na startu mezi poslední, abych ostatním nezavazela. Po startu se snažím totálního spurtu, snažím se pelotonu udržela. I když spurtuji 45km/hod, navíc nemám a peloton mi ujíždí. Tuhnu, musím zpomalit. Řadím se za tátu do háku. Někteří se k nám přidávají. Při sjezdu mi všichni ujíždějí. Neumím jezdit z kopce rychle. :) Bojím se jezdit na normálních silnicích rychle, kdyby se tam objevila nějaká díra, či nerovnost, namlela bych si "hubu." Navíc okruh moc neznám, může přijít nějaká ostrá zatáčka, kterou bych nemusela zvládnout a vyletěla bych z tratě. To si nemůžu dovolit. Po sjezdu následuje kopec. Překvapivě se mi šlape dobře. Dokonce začnu cyklisty přede mnou dojíždět. Jednoho dokonce předjíždím. Parádní úspěch! Na to jak ty kopce neumím, bych nic takového od sebe nečekala. Za kopcem mě čeká táta, připojuji se do háku a jedem 2. kolo. Užívám si jízdu. Na Masarykův okruh se normální smrtelník normálně nedostane. Na kopci mě předjíždí 1. balík! Ví vůbec, že jedou do kopce ?! :D Neuvěřitelně rychle jedou. Jen se kolem mě mihnou. 2 kolo jedu rychleji než první. Ve 3 kole jedu ještě o malinko rychleji. Ve 4. kole mě předjíždí cyklista. Nejede o moc rychleji než my. Zkouším se za něj zařadit. Jedeme průměrem cca 36 km/hod. Najednou mi ukazuje, abych ho vystřídala. Jdu přes něj. Táta na mě křičí, ať neblbnu, jde přede mě. Dělám vrátného. Ve sjezdu mi ujíždí. :))  Díky té rychlé rovince je toto kolo moje nejrychlejší. V 5. kole mi neskutečně dochází, zpomaluji. Beru si gel. Nejsem zvyklá tak dlouho jezdit. Na Velodromu jezdíme rychle jen chvilku rychle, po rychlém úseku se jezdíme na pár minut vyjezdit. 5. kolo jedu poprvé přes 13 minut. 6. kolo si užívám, už totiž jen jedno a pak do cíle. :) Jenže v 7. kole mi táťka oznamuje, že udělal chybu, že nás ještě nestihnou dojet. Budu muset jet i 8. kolo. Nedovedu si to představit, jedu úplně na šrot. Dostávám se přes hrozivých 14 minut. Poslední kolo si vychutnávám. Jen do toho kopce už nemůžu. Předjíždí mě po 4. hlavní peloton. Konečně už budou mít 12. kolo. :) Spurtují, rozdávají si to o vítězství. Dojíždí mě i jeden hobby běžec a dělá mi výtah. Tlačí mě. :) Asi vypadám na tom kole už tragicky. Po kopci následuje rovinka. Jedu po boku táty do cíle. Máme to za sebou!
Doma při pohledu na výsledky dojde k překvapení, nebyla jsem zdaleka poslední! Dokonce 4. místo v ženách, první 3 byly profesionálky, na muže ztratily pouze kolo. Naprostá spokojenost. :)

Zhodnocení závodů
Boskovice jsem si hodně protrpěla. Zároveň to byl skvělý trénink na léto. Co kdyby bylo na triatlon teplo! To já z loňského roku neznám. Na každý závod byla zima, okolo 15°C a pršelo. XCR Cup jsem si nesmírně užila. Vřele doporučuji. Nečekala jsem, že dokáži ujet 8 kol, čekala jsem, že jich najedu méně. Snad se mi podaří přijít na tento znovu, příští závod se jede proti směru okruhu. Bohužel je v nevhodném termínu. Snad 3., či 4. kolo XCR Cupu mi vyjde! :)