Polmaratón Bratislava, aneb můj 1. půlmarathon

Moje kámoška. Doufám, že letos spolu toho ještě hodně objedeme!

Když běžel před 8 lety svůj 1. půlmarathon táta, nevěřícně jsem koukala, jak někdo může takouvou vzdálenost uběhnout. 21,0975km. Nikdy mě nenapadlo, že takovou vzdálenost budu schopna někdy uběhnout já. ALE! Uběhlo pár let a já najednou stojím na startu svého 1. půlmarathonu. Ale co tu dělám, jak jsem se k běhu dostala? Táta mi koupil silničku. Prý ať si vyzkouším nějaké závody. Coby IRONMANista by nedokázal přenést přes srdce, kdybych triatlon nevyzkoušela. No ale přece nemůže stát Merida rok v garáži! To teda ne! A tak jsem začla pomalu s triatlonem. Říkala jsem si, že v dálkovém plavání jsem toho dokázala hodně - uplavala jsem 20km. Chystala jsem se v té době na Zürichsee. Zjistila jsem, že už si nemám co dokázat. Ano, zbyl tady ještě pokus přeplavat kanál La Manche, ale ten je hodně nákladný ... Po  neúspěšném pokusu uplavat 27 km v Zürichsee jsem se vrhla ve Vídni trénovat běh. Ze začátku mi to nešlo, ale malými krůčky jsem se začala zlepšovat. A přišel 1. delší závod. Nike Run Prague, moje první desítka. Na tento závod jsem se hodně těšila. Jenže v ten den bylo na závod nezvyklých 35°C a já než s časem jsem bojovala s počasím. Poté přišel v říjnu další závod Vokolo Príglu. Tento závod jsem v pohodě zvládla, proto táta navrhl, ať se přihlásím na půlmaratón. Dobře tedy. Uzavřeli jsme spolu sázku. Pokud poběžím na "nominačním závodě" Hornické desítce 55 minut, pojedem na půlku do Berlína. Vidina, že uvidím svoje nejoblíbenější město v Evropě mě přimněla pokračovat v tvrdé práci. Nakonec se mi čas splnit nepovedl, proto jsem měla na výběr 3 půlky. Prahu, Wien a Bratislavu. Prahu jsme hnedka škrtli - prý tam je hodně lidí a nedá se tam běžet. Zbývala Wien nebo Bratislava. Nakonec jsme se rozhodli pro Bratislavu ze 3 důvodů - je tam nižší startovné, dá se tam běžet zároveň marathon (aby se táta nenudil) a rozdávají tam na památku trička. (Později jsem tohohle rozhodnutí trochu litovala - nemají tam Starbucks - kde budu čekat po závodě ??!! :D)

Závod

V pátek při vyzvedávání startovního balíčku. :D

Konečně nastala ta správná hodina a závod byl odstartován. Jelikož jem se postavila docela dozadu do koridoru, čekala jsem 2 minuty než jsem proběhla startem. První metry jsem si naplno užívala potlesk diváků a pořád jsem nemohla pochapit, že já běžím půlmaraton. Nohy jsem nechala volně vést a "kochala" se Bratislavou. U 2. km při náběhu na most mě předběhli vodiči na marathon na 4:00, takže 1/2 zhruba za 1:55 - 2:00. Řekla jsem si, že na to ještě úplně nemám a nechala jsem skupinku s vodiči běžet. Užívala jsem si běh po mostu a kolem sebe jsem viděla nádherné budovy. Konečně nám vysvitlo i sluníčko a pořádně se oteplilo. A už tu vidím 1. občerstvovačku. Doběhnu k ní. Šok. Nemají tam vodu s kelímky. Vybavuji si Nike Run Prague. Bojím se, že na ostatních občerstvovačkách to bude stejné. Chvilku si tedy počkám, trochu se napiji a běžím dál. Vím, že mně sluníčko nedělá dobře. Pitný režim při závodu je u mě extrémně důležitý...

Apríl. Aneb, když sněží v dubnu.

 To není možný! Před chvilkou jsem proběhla první občerstvovačkou a už je tu druhá. Beru si 2 kostičky čokolády, joňťák a probíhám kontrolou na 5 km. Dívám se na hodinky - 30:30. To jde. Pozoruji 1. výměnu štafet. Vidím štafetu z Züricha. Projel mi mráz po mrázech. Neúspěch z léta mě pořád mrzí.
Na 6-7 km se ke mě připojuje Jozef. Ptá se mě, jestli nechci běžet půlmaraton pod 2 hodiny. Ujišťuji ho, že rozhodně ne. Na 7. km vidíme houkající motorku od policie. Kampak asi jede? Za pár metrů vidím auto, které tam nemá co dělat. Slyším i nadávajícího řidiče - To už snad přeháníte! Na policistu to však nezabírá a odjíždí s řidičem na motorce pryč. Skvěle hlídají trať, díky!
  A konečně je tu 10. km - 1:01:28! Nový osobák na 10 km! No není to moc rychlé? Kdyby se dneska běžela jen desítka, čas by byl pod hodinu, sil mám ještě dost.Mám nutkání zrychlit, ale Jozef mě varuje, že bych na 17. km vytuhla. Na 16-17.km prý začíná opravdový půlmaraton se vším všudy.  Pokračujem tedy poklidným tempem dál. Najednou před sebou vidíme Španěly. Sakra já se učím jen anglicky, francouzsky a německy :D Jozef s něma prohodí pár slov i za mě. Předbíháme je. 15. km - 1:34:17. Připojuje se k nám táta. Říká, že mu to moc neběží, večer odlétá do Londýna, tak si to radši krátí na půlku. Běžíme. U toho si povídáme - kde Jozef všude běžel a o jaké má osobní rekordy. To jsou časy, o kterých si můžu nechat jen zdát. Byl i na mistrovství Evropy, světa masters. Neuvěřitelné. Najednou se zatáhne, strašně fouká. A začíná sněžit! Je apríl, takže se tomu nemůžu divit.

V cíli Josefem. A s medailí na krku!

 Snažím se běžet, co to jde, přesto jistě zpomaluji. Dobíháme do centra! Už jen kousek. Jenže to nejhorší začíná, běh po kostkách do kopce. Přichází krize, na 20. kilometru! Naštěstí je tu občerstvovačka, beru si banán na posilnění a snažím se běžet. Je tu červený koberec. Davy lidí mě mohutným povzbuzováním ženou ke sprintu. Předbíhám ještě na cílové rodince a je to tady! Zvládla jsem to! Uběhla jsem 21,0975km. :) Cílový čas 2:14:15. Čas, který by mě ve snu nenapadl. Za odměnu jsme si s taťkou dali tiramisu. Už přemýšlíme, jaký si dáme půlmaraton příští rok? V Praze, ve Vídni  nebo v Pardubicích? ;)

A co bude další cíl? Táta už straší Marathonem...

P.S. Chtěla bych poděkovat tátovi a vodiči Jozefovi za doprovázení tratí.

Sladká tečka na závěr. Prostě jsme nemohli odolat. To těch cukráren tam muselo být tolik?!